v Koutech nad Desnou      (4. 7.–11. 7. 2009) 

( autorizovaný textový přepis rozhovoru v redakci časopisu ŽvK)

     Pár postřehů, které mohu říct za sebe. Co se mi líbilo – zaprvé atmosféra a plné nasazení lidí. Lidé tam nejeli, aby se zrekreovali, ale věděli, že se tam jedou modlit, bojovat duchovní boj, zúčastnit se shromáždění, to mě velice oslovilo. Už jsem na těchto soustředěních byl potřetí, a obdivuji, že nikdo neřekne: „Já mám dneska volno, já si vyjedu támhle na hory.“ Všichni se zúčastňují modliteb. A pak se na modlitbách skutečně dějí divy a zázraky. Lidé jsou křtěni Duchem svatým, vydávají svědectví o uzdravení ze zdravotních problémů, které měli, když přijeli. Lidé se zúčastňují modliteb spontánně, není to tak, že jeden se modlí a dalších deset kolem něj jenom přikyvuje. Vanutí Božího Ducha, který tam je, se nedá popsat, to prostě musí člověk zažít.

     Další věc, která mě zaujala, byla večerní shromáždění. Když člověk vidí, jak celé to množství více než 400 lidí chválí Boha, ne že každý sedí s hlavou skloněnou a čeká, co ten vedle řekne, ale všichni chválí, modlí se, bojují. A pak samozřejmě i služba slovem, když bratr biskup i bratr emeritní biskup dělali na závěr výzvy, dopředu nechodili jeden, dva, tři lidé, ale oni chodili v zástupech. Všichni pastoři, kteří jsme tam byli, jsme se za bratry a sestry modlili, a když se za ně modlíš a víš, že to přijímají, je to fantastické. To je prostě něco, co se nedá popsat, člověk může jenom doporučit dalším, aby tam jeli.

     Poprvé jsem zažil soustředění jenom brněnského sboru, podruhé už to bylo větší, a teď jsem to zažil v takovém mohutném rozsahu. A říkám, že ti, co tam byli, budou za chvíli přivážet s sebou další lidi. Protože to, co se tam děje, ti prostě nedovolí být mimo. Ono tě to „vcucne“ jak vysavač. To bylo večerní shromáždění, to byly modlitby, ale to byly i ranní skupinky, kdy se najednou sejdeš s lidmi, které jsi v životě neviděl.        Většinou ty lidi znáš občas z nějaké té konference, ale tady, když se rozebírají otázky z předchozího večera, najednou otvírají svoje já, a říkají: „Já řeším v životě takové a takové problémy, a tohleto slovo mě zasáhlo, to slovo mi ukazuje určité věci“, a ty najednou vidíš, že v těch problémech nejsi sám, že se sám nemlátíš někde mezi zdmi a přemýšlíš, jestli Bůh na tebe zapomněl nebo jestli jsi daleko od Boha. Najednou vidíš, že ty problémy mají všichni lidi, a že třeba tamten našel takovouhle cestu k Bohu, že prostě základem toho všeho je vztah – v modlitbě být s ním – to funguje.

     Proběhlo také odpoledne chval, asi 2 a půl hodiny modliteb prokládaných chválami. Chválili jsme Pána všichni chváliči, co jsme tam byli. I když člověk na to nebyl dopředu připraven, i když se mnohým klepaly nohy, protože nejsme zas až tak zvyklí dělat tyto věci mimo sbor, najednou člověk vidí, jak je fantastické, když ostatní do toho dávají všechno, když skutečně Pána milují a chtějí to dát najevo. A to je další věc, kvůli které bych chtěl lidem doporučit, aby se této akce zúčastnili, aby to viděli, aby to slyšeli, aby tam byli. Protože my můžeme stokrát napsat článek do časopisu, můžeme stokrát nahrát cédéčka, otisknout v časopise fotky, ale jediná cesta, aby to lidi pochopili, je jet tam a zažít to, být při tom.

                                                                                                                                       Ing. Miroslavk Papež,

pastor AC Kutná Hora

Aktuální fotodokumentace

[Show as slideshow]