Zajímavý článek o práci pastora vyšel od D.Drápala na KřesťanDnes. Zde je na něj odkaz.

 

Na internetu vyšel na blogu Richarda Siemka zajímavý článek na téma „Zamyšlení o Boží lásce a jejím vyjádření“. Doporučujeme Vám ho k přečtení. Stačí kliknou na tento odkaz. http://siemko.blog.idnes.cz/c/238220/Zamysleni-o-Bozi-lasce-a-jejim-vyjadreni.html

Milí přátelé,

      s hlubokým smutkem v duši vám oznamujeme úmrtí našeho drahého přítele jménem ZDRAVÝ ROZUM. Přežil mezi námi dlouhé roky – a přitom nikdo přesně neví, kolik měl let. Údaje v matrice byly dávno skartovány. Dnes už na něj jen vzpomínáme. (Celý příspěvek…)

             Dva kamarádi se vydali přes poušť. Předtím se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého. Dotyčný, než by něco řekl, ohnul se a napsal prstem do písku: „Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku.“ Putovali dále a došli ke krásné oáze s jezírkem. Rozhodli se, že se vykoupou. Ten, který dostal facku se začal topit, ale ten druhý ho zachránil, vytáhl z vody. Když se probral, vysekal do kamene: „Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život.“
Kamarád se ho zeptal: „Když jsem Tě uhodil, napsal jsi to jen do písku a teď jsi to vytesal do kamene. Proč?“ Odpověděl: „Víš, když mi někdo ublíží, píši to jen do písku, aby vítr tyto řádky odvál na znamení odpuštění. Ale když mi někdo pomůže, vytesám toto do kamene, aby to tam zůstalo na věky. Nauč se svůj žal a své křivdy psát jen do písku a své štěstí vyrýt do kamene.“
           Říká se, že stačí jen:
… jedna minuta na to, abychom si někoho zapamatovali
… jedna hodina, abychom si ho oblíbili
… ale mnohokráte ani celý život nestačí na to, abychom na něj zapomněli

    Často se ptáme, jak řešit romskou otázku. Zde je návod. Bůh má řešení pro všechny lidi. Nevěříte? Pak se podívejte na tento blog, (stačí ťuknout myší), protože Boží zázraky se dějí mezi rómy u našich sloveských sousedů.

     Doplněno o aktuální reportáž TV Markýza. (aktualizováno)

 

Rebecca St. James:  Čekej na mě

       Každý křesťan, který rád chválí Pána Boha, určitě zná Rebeccu jako oblíbenou zpěvačku a autorku mnoha světoznámých chval. Ale ne každý už možná ví, že svou víru a upřímnou lásku k Bohu sdílí i jako autorka několika knih. Do češtiny byla jako první přeložena kniha 40 dní s Bohem. V letošním roce vydalo nakladatelství  Samuel knihu Čekej na mě. Rebecca dala Bohu slib čistoty – rozhodla se žít před manželstvím v sexuální čistotě. Svým příkladem chce pomoci mladým ke stejnému rozhodnutí pro život podle Písma.

     Upřímností svého rozhodnutí, svědectvím vlastního života i zkušenostmi svých přátel  (pozitivními i negativními), intenzivně propaguje život v čistotě a svatosti (nejen) před manželstvím. Zároveň ale dokáže povzbudit ty, kteří to nezvládli ( – už jako křesťané, nebo uvěřili v době, kdy už měli intimní vztahy), ukazuje na Boží lásku, milost a odpuštění pro každého, kdo se vzdá starého způsobu života a rozhodne se pro nový v čistotě a svatosti.

     Tato kniha je inspirací a povzbuzením nejen mladým a svobodným, ale všem, kdo touží naplňovat Boží vůli celým svým životem.   Pro ilustraci hlubokého vztahu autorky s Bohem jeden malý citát z knihy:

     „Lidé, kteří chtějí dělat Bohu radost, by se neměli ptát, jak těsně ke kraji mohou dojít, než překročí hranici. Křesťany by mělo víc zajímat, jak se mohou dostat blíž k Bohu.“

     Osobní zkušenosti i otevřená a upřímná svědectví přátel jsou základem, který zaručuje, že se čtenář nebude nudit teoretickými poučkami. Druhá část knihy je zároveň i studijním průvodcem s možností aplikace Božích principů do vlastního života.

J.P.

     Před nedávnem náš sbor obdržel dopis od Pavla Motyky, pastora sboru Apoštolské církve v Oldřichovicích. Bratr Pavel prošel se svojí rodinou těžkým obdobím, ve kterém  musel podstoupit nejen on, ale celá jeho rodina velkou zkoušku víry. Bůh vyslyšel modlitby Božího lidu a dal vítězství v Pavlově životě. Chceme se s Vámi podělit o jeho svědectví a proto se souhlasem Pavla Motyky zveřejňujeme jeho dopis našemu sboru.

Milí kutnohorští sourozenci v Kristu.

      Chci Vás pozdravit prostřednictvím Vašeho sborového časopisu a podělit se mým svědectvím z poslední doby. Jmenuji se Pavel Motyka a spolu s celou rodinou patříme do Oldřichovického sboru AC. Vím, že i Kutnohorský sbor se modlil za mne i celou naši rodinu, když jsme procházeli mnohými zkouškami poslední roky. Jak mnozí víte, nedávno jsem podstoupil již čtrnáctou v řadě operaci, kde mi měl být odstraněn nádor na křížové kosti. V říjnu minulého roku mi byl pomocí PET vyšetření (Pozitronová Emisní Tomografie) diagnostikován nádor velikosti 67x42x33mm na křížové kosti. Tentýž nález již signalizovala i MR (Magnetická rezonance) v září minulého roku. Proto lékaři se rozhodli tento „objekt“ z mého těla odstranit. Než k tomu došlo, musel jsem ještě absolvovat jeden zákrok, kdy mi byly odebrány vzorky tkáně z nádoru, aby se potvrdilo nebo vyvrátilo podezření, zda nádor je zhoubný či nikoli. Po čtrnácti dnech přišla zpráva – nádor není zhoubný. V lednu tohoto roku jsem nastoupil do nemocnice v Ostravě k plánované operaci. Ještě ve čtvrtek v den nástupu jsem absolvoval CT vyšetření, kde nádor byl identifikován s poznámkou – oproti min vyšetření progrese nálezu. V pátek ráno v 8 hod mně ještě lékař poslal na Ultrazvuk (UZ), aby se přesně označilo místo na kůži, kde se nádor nachází. Jelikož lékař, který mně operoval je mým přítelem a bratem v Kristu, dovolil jsem si udělat krátkou poznámku, aby se nedivil, když mně bude operovat, že tam nic nenajde. Na UZ se nádor nelišil velikostně od jiných vyšetření. V půl desáté jsem již ležel na operačním sále a po chvíli jsem usnul díky anesteziologovi.  Operace trvala 2,5 hodiny a odpoledne v půl druhé jsem už byl na lůžkovém oddělení. Asi za dvě hodiny na to přišel za mnou lékař a sdělil mi výsledek operace. Řekl asi tuto větu: Měl jsi pravdu, nic jsme tam nenašli. Sám jsem byl tímto sdělením překvapen. Ještě druhý den jsem se ujišťoval a znovu ptal lékaře, zda se mi to nezdálo, ale on mně znova ujistil, že opravdu nic nenašel. Sdělil mi, že v místě nálezu byly nějaké známky toho, že tam něco bylo a tak ty zbytky odebrali znova na histologické vyšetření a nedávno jsem obdržel písemnou zprávu o tom, že výsledky jsou negativní.

     A tak vzdávám chválu našemu Pánu za ten zázrak, který učinil a kterého jsem mohl být účasten. Chci zároveň poděkovat všem Vám za Vaše modlitby. Máme živého Boha, který slyší volání svých dětí. Kéž je to pro nás pro všechny nové povzbuzení k následování našeho Pána celým srdcem.

 Motyka Pavel,  AC Oldřichovice

(Pavlovo podrobné svědectví vyšlo tiskem v dubnovém čísle časopisu Život v Kristu. (pozn. amin.webu)

   Velmi zajímavé informace na téma Láska a sexualita v Bibli je možné si přečíst na následujícím odkazu: http://pinc.blog.idnes.cz/c/130358/Laska-a-sexualita-v-Bibli.html  Doporučujeme. (admin)

     Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu, a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena. Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl:
     Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.

Bible, Přísloví 24,30-34

     Od dob, kdy se nový vir H1N1 jako prasečí chřipka rozšířil v krátké době z Mexika po celém světě, slyšíme ve zprávách o dalších infikova­ných v Jižní Americe, Evropě. USA a vůbec všude. Čím dál víc lidí nosí ochranné masky proti infikování. Zavírají se školy, veřejná shromážděni se překládají nebo vůbec ruší, varuje se před návštěvou kin a nákupních center, v mateřských a ostatních školách se nepodávají ruce. Farmaceu­tický průmysl usilovně hledá očkovací látku proti této chřipce, které se už začalo říkat pandemie. Protože se na ni může umřít, lidé mají strach a podnikají všecko, aby se před ní chránili. Všichni by chtěli očkovací látku a jsou za ni ochotní dát všecko.

     Každý vir, každý zárodek smrti, má někde svůj původ. Každá hrozící pandemie dokazuje existenci základního zla, nemoc je jen důsledkem. Je ovšem něco mnohem horšího, než je prasečí chřipka. Něco, co od samého začátku lidstva se šíří po celém světě z generace na generaci. Vězí to od narození v každém člověku a projevuje se už v životě malých dětí. Je to hřích. Je zvláštní, že hříchu se obyčejně smějeme, ale pandemii prasečí chřipky bereme smrtelné vážně. Přitom hřích má daleko horší důsledky, než ta nová chřipka. V Ř 6,23 čteme: „Neboť odplata za hřích je smrt, ale Božím darem je věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu.“ Tato smrt není jen fyzická, je to duchovní smrt a dělí člověka na věky od Pána Boha. Nemoc a smrt vylučují ze života, hřích a duchovní smrt vylučují z věčného života.

     Důsledky hříchu denně zakoušíme. Agresivita až ke krutým násil­nostem, kriminalita a bezohlednost jsou jako duchovní pandemie. Namnoze panuje chaos, tvrdost, egoismus, arogance. Lže se a klame, jak se dá. Věrnost se už nenosí. Všechna dosavadní tabu se ruší, holduje se perverzitě. Bůh se vykázal za dveře a uctívají se nová božstva. Jak nemocná je naše společnost, ukazuje stoupající počet rozvodů, depresí, sebevražd, potratu a opuštěných dětí. Schází láska k bližnímu, každý si hledí jen svého. Sobectví je všeobecné.

     Je nějaká cesta z takového stavu společnosti? Může se lidstvo nějak vysvobodit z nemoci hříchu a jeho důsledků? Máme na to vnitřní sílu, abychom tento stav změnili?  Ne!

     Po tisíciletí člověk dokazuje, že není schopen žít bezhříšně. Bible to popisuje následovně: „Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.“ (Iz 1,5-6) Jedině všemohoucí Boží Syn, Ježíš Kristus, má prostředek proti té duchovní pandemii hříchu a může přinést uzdravení. On je ten nebeský Lékař, který praví: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.  Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“ (Mk 2,17) Pán Bůh nám jasně ukazuje, že východisko je možné. Nemusíme být ovládáni hříchem. Pán Ježíš, sám bez hříchu, svou smrtí na Golgotě nad hříchem zvítězil. Problém spočívá v tom, že lidé Boží řešení nepřijímají. Jsou jako na smrt nemocný člověk, který odmítá lék.

     Pokud však právě dnes slyšíte Jeho hlas a pozvání, abyste k Němu přišli, neuzavírejte své srdce tomuto hlasu. Přijměte Boží řešení. Ten na začátku citovaný verš Ř 6,23 končí zvěstí o daru Boží milosti, věčném životu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Uznejte, že boj se smrtelnou nemocí hříchu sami nezvládnete.

     Pán Ježíš však chce váš život uzdravit, nese Vám odpuštění a nabízí nový, věčný, Boží život – to je změna, které nikdy nebudete litovat.

• M.S./N.L

Převzato z časopisu Volání uprostřed noci č.09-10/2009

Newer Posts »