Dva kamarádi se vydali přes poušť. Předtím se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého. Dotyčný, než by něco řekl, ohnul se a napsal prstem do písku: „Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku.“ Putovali dále a došli ke krásné oáze s jezírkem. Rozhodli se, že se vykoupou. Ten, který dostal facku se začal topit, ale ten druhý ho zachránil, vytáhl z vody. Když se probral, vysekal do kamene: „Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život.“
Kamarád se ho zeptal: „Když jsem Tě uhodil, napsal jsi to jen do písku a teď jsi to vytesal do kamene. Proč?“ Odpověděl: „Víš, když mi někdo ublíží, píši to jen do písku, aby vítr tyto řádky odvál na znamení odpuštění. Ale když mi někdo pomůže, vytesám toto do kamene, aby to tam zůstalo na věky. Nauč se svůj žal a své křivdy psát jen do písku a své štěstí vyrýt do kamene.“
           Říká se, že stačí jen:
… jedna minuta na to, abychom si někoho zapamatovali
… jedna hodina, abychom si ho oblíbili
… ale mnohokráte ani celý život nestačí na to, abychom na něj zapomněli

Žádné komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Komentáře bohužel nejsou v současné době povoleny.