A proč ne naopak?
Spor o Boží jméno se dnes vede v jedné holandské obci, kde katolický biskup chce jméno „Bůh“ přejmenovat na „Alláh“. Co z toho vyplývá?
V jedněch novinách stálo: „Katolický biskup Tiny Muskens z holandské Bredy se postaral o rozruch provokativním nápadem. Chce, aby jeho ovečky nazývaly Pána Boha Alláh. Pánu Bohu je to jedno, jak mu lidé říkají, zdůvodňuje svůj nápad 71letý kněz. Vždyť Alláh znamená také prostě Bůh. V Indonésii se při mši místo Bůh říká Alláh. Předseda protestantských církví Holandska, Gerri de Fijter, však pro takovou argumentaci nemá žádné pochopení: Tady přece nejsme v Indonésii.“1
Když však je to Pánu Bohu jedno, jak mu lidé říkají, proč by se nemělo zůstat při dosavadním oslovení? Proč chce biskup v křesťanské zemi Pána Boha oslovovat Alláh? Proč nenavrhne, aby všichni muslimové v křesťanském Holandsku oslovovali Pána Boha tak, jak je to v Holandsku zvykem?
Jeden misionář v Jižní Americe, kde se mluví španělsky, oslovuje Pána Boha „Dios“, v Itálii „Dio“, v Maďarsku „Isten“. Latinsky se Pán Bůh oslavuje větou „Sólo Dei Gloria!“ Proč však, pokud se jedná o Alláha, zůstává se v každém jazyku při tomto jménu a proč se neoslovuje jako Pán Bůh jazykem té které země? Pokud je Alláh Bůh, měl by se v Německu oslovovat Gott, ve Španělsku Dios, v Maďarsku Isten, ale muslimové ve všech zemích zůstávají při oslovování svého boha u jména Alláh.
Nejde zde tedy o jazykovou, ale o duchovní interpretaci. Z toho je vidět, že Alláh nemá nic společného s Bohem Bible, není s Ním identický, jde skutečně o dva různé bohy.
Je Pánu Bohu opravdu jedno, jak Jej nazýváme? Hospodin je a zůstává ten Věčný, který se zjevil v Pánu Ježíši Kristu a v Něm je pro nás dostupný. V Pánu Ježíši jako „Emmanueli“je Pán Bůh s námi (Mtl,21-23). Kdo se modlí ve jménu Pána Ježíše, modlí se vyslyšitelně ( J14,13-14; 15,16; 16,23), a kdo vzývá jméno Pána Ježíše, je zachráněný, spasený (Ř 10,13).Mimo Pána Ježíše není absolutně žádná jiná možnost spásy: „A v nikom jiném není spasení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni.“ (Sk 4,12)
Jméno Pána Ježíše stojí výslovně nad každým jiným jménem, které se užívá v jakémkoliv náboženství, není jiného jména, jímž bychom se mohli dovolat nějaké vyšší instance. V Ef 1,21 čteme: „… vysoko nad každou vládu, mocnost, moc i panství, i nad každé jméno, které je jmenováno nejen v tomto věku, ale i v budoucím.“ Boží vykupující moc se zjevuje a udílí ve jménu a skrze jméno Pána Ježíše: „A takoví jste někteří byli, ale jste omyti, nadto posvěceni, ano, ospravedlněni jménem Pána Ježíše a Duchem našeho Boha“ (l K 6,11)Je to přikázání nebeského Otce, abychom věřili ve jméno Jeho Syna Pána Ježíše Krista, protože jedině skrze Něho máme k Otci přístup: „A to je to jeho přikázání, abychom uvěřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovali jedni druhé, jak nám dal přikázání.“ (l J 3,23) „Tyto věci píši vám věřícím ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život, a abyste věřili ve jméno Božího Syna.“ (l J 5,13)
Není nic horšího, než jméno Pána Ježíše zapřít, i když právě to se bude v posledních časech dít. O tom píše Petr ve svém druhém listu 2,1: „Mezi lidem však bývali i falešní proroci, tak jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné sekty. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a tak na sebe přivádějí rychlou záhubu.“
Už ve Starém zákoně vystupovali falešní proroci a v prvotním křesťanství tomu nebylo jinak. Tento fenomén vystoupí obzvlášť silně v posledních časech jako „falešní učitelé“. Právě v zemích s křesťanskou tradicí, v nichž po staletí požehnaně působilo evangelium o Ježíši Kristu, se jméno Pána Ježíše zapírá, otevírá se prostor pro pohanská náboženství, agnosticismus, ba atheismus jako nikdy dříve. Ne nadarmo chválí Pán v listu do Pergamu tamní církev: „Znám tvé skutky i to, že bydlíš tam, kde je Satanův trůn, a že se držíš mého jména a nezapřel jsi moji víru ani v těch dnech, kdy byl Antípas, můj věrný svědek, zabit u vás, kde by dlí Satan.“ (Zj 2,13; srov. 3,8)
Satanův cíl je působit, aby se zapíralo jméno Pána Ježíše. Je proto především třeba držet se jména Ježíš, nezapírat je, i kdyby to mělo vést k mučednické smrtí jako u Antipa, zmíněného ve Zj 2,13. Satanem řízený světový systém bude totiž v posledních časech zejména zaměřený proti tomu spásnému jménu nad každé jméno – Ježíš, Boží Syn. Není nic divného, že satan sám bude usilovat o božské uctívání (srov. např. 2Te 2,3-4).Každý však, kdo vyzná jméno Pána Ježíše před lidmi, přináší tak Hospodinu oběť díků: „Skrze něj tedy přinášejme Bohu neustále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno.“ (Žd 13,15)
Na tomto pozadí je pobouření v Bredě opodstatněné a blaze těm, kdo se takto bouří. N.L.
¹20 Minut (švýcarské noviny), 17.8.2007
Převzato z časopisu Volání uprostřed noci č. 07-08/2008