Rebecca St. James:  Čekej na mě

       Každý křesťan, který rád chválí Pána Boha, určitě zná Rebeccu jako oblíbenou zpěvačku a autorku mnoha světoznámých chval. Ale ne každý už možná ví, že svou víru a upřímnou lásku k Bohu sdílí i jako autorka několika knih. Do češtiny byla jako první přeložena kniha 40 dní s Bohem. V letošním roce vydalo nakladatelství  Samuel knihu Čekej na mě. Rebecca dala Bohu slib čistoty – rozhodla se žít před manželstvím v sexuální čistotě. Svým příkladem chce pomoci mladým ke stejnému rozhodnutí pro život podle Písma.

     Upřímností svého rozhodnutí, svědectvím vlastního života i zkušenostmi svých přátel  (pozitivními i negativními), intenzivně propaguje život v čistotě a svatosti (nejen) před manželstvím. Zároveň ale dokáže povzbudit ty, kteří to nezvládli ( – už jako křesťané, nebo uvěřili v době, kdy už měli intimní vztahy), ukazuje na Boží lásku, milost a odpuštění pro každého, kdo se vzdá starého způsobu života a rozhodne se pro nový v čistotě a svatosti.

     Tato kniha je inspirací a povzbuzením nejen mladým a svobodným, ale všem, kdo touží naplňovat Boží vůli celým svým životem.   Pro ilustraci hlubokého vztahu autorky s Bohem jeden malý citát z knihy:

     „Lidé, kteří chtějí dělat Bohu radost, by se neměli ptát, jak těsně ke kraji mohou dojít, než překročí hranici. Křesťany by mělo víc zajímat, jak se mohou dostat blíž k Bohu.“

     Osobní zkušenosti i otevřená a upřímná svědectví přátel jsou základem, který zaručuje, že se čtenář nebude nudit teoretickými poučkami. Druhá část knihy je zároveň i studijním průvodcem s možností aplikace Božích principů do vlastního života.

J.P.

   Velmi zajímavé informace na téma Láska a sexualita v Bibli je možné si přečíst na následujícím odkazu: http://pinc.blog.idnes.cz/c/130358/Laska-a-sexualita-v-Bibli.html  Doporučujeme.

            Tak a je tu. Držím ji v ruce. Konečně. Kniha, o které jsme již slyšeli, těšili se na ni.

           Jaká bude? Zvyknu si na ni? Bude mi rádkyní, pomocnicí, spolupracovnicí na Božím díle nebo to bude pouze jedna z mnoha?

            Ještě voní novotou, je čistá, nepopsaná. Už ale první pohled, první zalistování v jejich stránkách napovídá, že přináší více, než jsem čekal. Biblický text, poznámky, odkazy, s tím, už jsem se setkal, ale v čem je tato studijní Bible jiná, je celkový rozsah zpracování. S touto studijní Biblí, se mi do rukou dostává nejen samotný biblický text s odkazy, ale také výkladové poznámky, konkordance, rejstřík, biblický slovník, soubor map, tematických ukazatelů a také návod, jak přečíst celou Bibli za jeden nebo dva roky. Už nebude potřeba procházet řadu knih při studiu, přípravě kázání či vyučování. Vše mám v jedné knize.

       Už první pohled tedy napovídá, jaká bude. Co teprve, druhý, třetí, … A najednou je tu odpověď na otázky.  Ano, tato Bible mi bude pod vedením Ducha svatého pomocnicí, rádkyní, spolupracovnicí. Vším, co budu potřebovat. Mám v rukou nádherný dar, svoji studijní Bibli, Boží slovo, které je součástí naší Boží zbroje.

            A když postupně začínám se čtením této knihy, s vděčností děkuji Bohu za ty, kteří se podíleli na její tvorbě, spolupracovali na překladu, korekturách, přispívali finančně, a také se za vydání studijní Bible modlili. Bez této pomoci by nebylo možno tuto knihu vydat a dát tak nejen věřícím, ale i nevěřícím tento nádherný dar.

            A tak si myslím, že tato Bible je dalším z kroků, které chce Bůh v tomto národě dělat a modlím se za to, aby byla cestou k hlubšímu poznání Boží pravdy pro věřící a novou cestou, Božím světlem, pro lidi tápající ve tmě.

Ing. Miroslav Papež – pastor AC Kutná Hora

 PS.:  V prodeji od úterý 19.1.2010 v naší křesťanské prodejně v Andělské ulici.

     Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny, ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi. On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům. Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí. Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže. Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu.

Bible, Žalm 33, verše 12-19

      Tento příspěvek se mi nepíše nijak lehce. Často se přihodí něco, nad čím náš rozum zůstává stát. Událost, situace, kdy si říkáme „Bože, proč se to stalo, proč jsi to dopustil?“. I já jsem se si v posledním týdnu kladl tuto otázku, když jsem se dozvěděl, že tatinek Klárky, za kterou se modlíme, zemřel při nehodě, kterou nezavinil. „Proč právě on?“. Milující manžel, přítel, pomocník, tatínek čtyř dětí.

Celý příspěvek →

     Od dob, kdy se nový vir H1N1 jako prasečí chřipka rozšířil v krátké době z Mexika po celém světě, slyšíme ve zprávách o dalších infikova­ných v Jižní Americe, Evropě. USA a vůbec všude. Čím dál víc lidí nosí ochranné masky proti infikování. Zavírají se školy, veřejná shromážděni se překládají nebo vůbec ruší, varuje se před návštěvou kin a nákupních center, v mateřských a ostatních školách se nepodávají ruce. Farmaceu­tický průmysl usilovně hledá očkovací látku proti této chřipce, které se už začalo říkat pandemie. Protože se na ni může umřít, lidé mají strach a podnikají všecko, aby se před ní chránili. Všichni by chtěli očkovací látku a jsou za ni ochotní dát všecko.

     Každý vir, každý zárodek smrti, má někde svůj původ. Každá hrozící pandemie dokazuje existenci základního zla, nemoc je jen důsledkem. Je ovšem něco mnohem horšího, než je prasečí chřipka. Něco, co od samého začátku lidstva se šíří po celém světě z generace na generaci. Vězí to od narození v každém člověku a projevuje se už v životě malých dětí. Je to hřích. Je zvláštní, že hříchu se obyčejně smějeme, ale pandemii prasečí chřipky bereme smrtelné vážně. Přitom hřích má daleko horší důsledky, než ta nová chřipka. V Ř 6,23 čteme: „Neboť odplata za hřích je smrt, ale Božím darem je věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu.“ Tato smrt není jen fyzická, je to duchovní smrt a dělí člověka na věky od Pána Boha. Nemoc a smrt vylučují ze života, hřích a duchovní smrt vylučují z věčného života.

     Důsledky hříchu denně zakoušíme. Agresivita až ke krutým násil­nostem, kriminalita a bezohlednost jsou jako duchovní pandemie. Namnoze panuje chaos, tvrdost, egoismus, arogance. Lže se a klame, jak se dá. Věrnost se už nenosí. Všechna dosavadní tabu se ruší, holduje se perverzitě. Bůh se vykázal za dveře a uctívají se nová božstva. Jak nemocná je naše společnost, ukazuje stoupající počet rozvodů, depresí, sebevražd, potratu a opuštěných dětí. Schází láska k bližnímu, každý si hledí jen svého. Sobectví je všeobecné.

     Je nějaká cesta z takového stavu společnosti? Může se lidstvo nějak vysvobodit z nemoci hříchu a jeho důsledků? Máme na to vnitřní sílu, abychom tento stav změnili?  Ne!

     Po tisíciletí člověk dokazuje, že není schopen žít bezhříšně. Bible to popisuje následovně: „Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.“ (Iz 1,5-6) Jedině všemohoucí Boží Syn, Ježíš Kristus, má prostředek proti té duchovní pandemii hříchu a může přinést uzdravení. On je ten nebeský Lékař, který praví: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.  Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“ (Mk 2,17) Pán Bůh nám jasně ukazuje, že východisko je možné. Nemusíme být ovládáni hříchem. Pán Ježíš, sám bez hříchu, svou smrtí na Golgotě nad hříchem zvítězil. Problém spočívá v tom, že lidé Boží řešení nepřijímají. Jsou jako na smrt nemocný člověk, který odmítá lék.

     Pokud však právě dnes slyšíte Jeho hlas a pozvání, abyste k Němu přišli, neuzavírejte své srdce tomuto hlasu. Přijměte Boží řešení. Ten na začátku citovaný verš Ř 6,23 končí zvěstí o daru Boží milosti, věčném životu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Uznejte, že boj se smrtelnou nemocí hříchu sami nezvládnete.

     Pán Ježíš však chce váš život uzdravit, nese Vám odpuštění a nabízí nový, věčný, Boží život – to je změna, které nikdy nebudete litovat.

• M.S./N.L

Převzato z časopisu Volání uprostřed noci č.09-10/2009

 „Proto, jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové!“ (2 K 5,17)

     Lámete si nad tímto slovem hlavu a pochybujete o svém následo­vání Pána Ježíše? Snad chodíte pravidelně do kostela, jste věřící křesťan a aktivní člen svého sboru a přece pochybujete o svém du­chovním obnovení, protože jste někde pochybil, udělal něco, co by křesťan udělat neměl. Vzdycháte: „Druzí jsou mnohem dál, než já. Já ubožák, jak jen toho dosáhnu, abych byl takový, jakým mne Pán chce mít?“ Něco vám řeknu: „VY to nezvládnete!“ To není jen tak. Taková seberealizace se nikomu nepovede. Odpovím vám však citá­tem: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který je v ne­besích“(Ml 5,48), nebo Fp 2,12: „Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, nejen když jsem byl přítomen, ale nyní mnohem více, když jsem nepřítomen, s bázní a chvěním uskutečňujte spasení svých duší.“ A teď se ptáte: „Jak to dokážu?“

     Nejdříve důležitá otázka: „Už jste předal/a svůj život uvědomělým rozhodnutím Pánu Ježíši a kál/a jste se upřímně za své hříchy?“ Po­kud ano, pak nějaké pochybnosti o vaší spáse nejsou oprávněné. Sa­mozřejmě, že nás mrzí naše nedokonalost. To jsme zdědili po svých předcích, za to nejsme zodpovědní. K tomu přistupuje vlastní selhání, za to se budeme jednou zodpovídat. Kromě toho se satan neustále snaží nás svést, protože těm, kdo mu unikli, nedopřává pokoje. Že nás naše poklesky trápí a že toužíme po dokonalosti, je důkazem, že na nás Boží Duch pracuje, aby nás proměnil v nová stvoření.

     Ve svém životě víry musíme rozeznávat mezi stavem a postave­ním. Pokud se stavu týká, budeme stále vnímat nedostatky. Nikdy vlastním úsilím nedosáhneme dokonalosti. Kdyby se nám to mohlo podařit, nepotřebovali bychom Spasitele. Oběť Pána Ježíše, Jeho křížová cesta a strašná smrt by byly zbytečné. Na Golgotě zapla­til nejen za všechny naše hříchy, ale také pro nás otevřel cestu do nebe. To je ten nevýslovný dar Jeho milosti, Jeho lásky. V pohledu na sebe vnímáme, že jsme úplně ztracení, v pohledu na Něho víme, že jsme úplně vykoupení. Pán Ježíš, Jeho Duch a Jeho slovo mají proměňující moc. Čím více se zabýváme svými selháními, tím více ztrácíme ze zřetele Jeho dar milosti – dokonalé vykoupení – a tak Jej znevažujeme. V Žd 12,1 čteme: „Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž nám tak snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi.“ To je ten denní boj víry, kterému nikdo z nás neujde. Berme to vážně a neumdlévejme, setrvejme věrní svému Pánu a Spasiteli.

     Kéž je Vám povzbuzením slovo z Iz 41,10: „Neboj se, vždyť í já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ Počítejte s tím, že jste zemřeli hříchu, a žijte svému Bohu skrze Pána Ježíše Krista. (Ř 6,11) To je správný postoj srdce. Pán Bůh nás vidí ve svém Synu Pánu Ježíši Kristu, který dokonal úplné a dokonalé vykoupení. Vidí nás v Něm, v tom postavení, které nám vydobyl. V Něm jsme účastníky Boží přirozenosti: „… jejichž prostřednictvím nám byla darována veliká a drahá zaslíbení, abyste se díky nim stali účastníky božské přirozenosti, když jste unikli zkáze, která ve světě panuje skrze žádosti.“ (2 Pt 1,4) Duch svatý koná na nás a v nás své požehnané dílo proměny a obnovy, protože jsme obmytí a vykoupení drahocennou krví Božího Beránka, prolitou na golgotském kříži. Tam je zdroj tohoto úžasného divu. Velebme a uctívejme svého Pána, který ztracené hříšníky mění v radostné děti Boží.

Převzato z časopisu Volání uprostřed noci č. 07-08/2008        

    EU se podařilo přivést na společné jeviště strany silně znepřátelené a 43 států dostat ke kulatému stolu. 

     Stará Římská říše se rozkládala na území celého Středomoří. Podle biblických proroctví očekáváme, že taková říše zase vznikne. Je tedy vznik Unie středomořských států jistě nanejvýš zajímavý.

       Dne 13. července 2008 se to stalo. V Paříži byla oficiálně založena Středomořská unie. Hnacím motorem je zde francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Pozvání odmítl jedině libyjský vůdce revoluce Muammar Kaddáfí. Všechny ostatní státy EU a arabské Maghrebské unie, stejně jako státy Blízkého východu, Turecko a balkánské státy vyslaly své vrcholné zástupce, dohromady to bylo 43 států. Středomořská unie však není pouze francouzský projekt ve spoluprá­ci s islámskou severní Afrikou, ale také se všemi státy EU. Středomořská unie měla původně zahrnovat pouze státy na pobřeží Středozemního moře, ale na ná­tlak Německa se dle rozhodnutí vedení EU ze 13. července staly členy Středo-mořské unie všechny členské státy EU. Sarkozy hovořil o historickém pokroku. Založením této unie se má posílit tak zvaný „Barcelonský proces“. Tak se na­zýval dosavadní kooperační program EU se středomořskými státy v severní Africe a na Blízkém východě. Barce­lonský proces se zakládal na smlouvě z roku 1995 o intenzivnější spolupráci těchto partnerů: Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Palestinci, Sýrie a Tunisko. EU vyděluje ročně 2 miliardy eur na podporu této skupiny. Francie konstatovala, že to přináší málo výsledků, a že je proto nutné prohlou­bit dialog. 13. března 2008 se tedy spo­lečným usnesením změnil Barcelonský proces na Středomořskou unii.

    Ačkoliv nedošlo ke spo­lečnému fotografování, jelikož zástupci arabských států se nechtěli ukázat vedle izraelského premié­ra Ehuda Olmerta, a také si premiér Olmert a syrský prezident Bašar el-Assád ani nepodali ruku, může se toto setkání dle Sarkozyho hodnotit jako historické.

     EU se podařilo přivést na společné jeviště strany silně znepřátelené a 43 států dostat ke kulatému stolu. To je nanejvýš zajíma­vé. Čím dál zřetelněji a mocněji si EU buduje svou cestu. Její vliv je čím dál silnější.

     Jak se dál bude vyvíjet Středomořská unie, není jasné. Je docela možné, že se biblická proroctví naplní úplně jinak, než si myslíme. Jak známo, naplnění je také nejjistějším výkladem. Ovšem světlo, které ten nový politický vývoj vrhá na biblická proroctví, stojí jistě za zamyšlení.

„Tehdy mi anděl řekl: Proč jsi užasl? Já ti povím tajemství té ženy i šelmy, která ji nese, jež má sedm hlav a deset rohů. Šelma, kterou jsi viděl, hýla a není a má vystou­pit z propasti a jít do záhuby. A obyvate­lé země, ti, jejichž jména nejsou zapsána v knize života od založení světa, užasnou, až uvidí tu šelmu, která byla a není, aleje.“ (Zj 17,7-8) 

  Zdá se, že tato šelma je ten drakem posedlý antikristovský vládce poslední světové říše (srov. Zj 12,3; 13,2). Měla smrtelnou ránu a ta se uzdravila. Vystu­puje z propasti a řítí se do zkázy. Byla, není a zase bude (vystoupí z propasti), takže celý svět v údivu půjde za ní (srov. Zj 13,3.12; 17,8). Takže tato poslední šelma je jednak symbolem poslední svě­tové říše, jednak osobnost, která repre­zentuje tuto říši.

   Žena nesená šelmou představuje celosvětové spojení náboženství jako babylonské nevěstky a je satanským protikladem nebeského Jeruzaléma a Beránkovy nevěsty.

     Sedm hlav představuje předcházející světové říše: „Zde je mysl, která má moud­rost: těch sedm hlav je sedm hor, na kterých ta žena sedí. Je také sedm králů. Pět jich padlo, jeden je a další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat na krátký čas. A šelma, která byla a není, taje osmý král; je z těch sedmi a jde do záhuby.“ (Zj 17,9-11)

       Těch pět padlých jsou bývalí repre­zentanti (hlavy, králové) světových říší (pahrbky): faraón (Egypt), Sancherib (Asýrie), Nebúkadnesar (Babylon), Kýros (Persie) a Alexander Veliký (Řec­ko). Ten, který je, se vztahuje na císaře Římské říše v době Janově, kdy psal Zjevení.

        Ten poslední, který ještě nepřišel (sedmý), se vztahuje na antikristovského vládce znovu vzniklé eschatologické „Římské říše“, která má trvat jen krátký čas, to znamená jen po dobu Velikého soužení.

    Podle v. 11 je ta jiná šelma opět vládce poslední antikristovské říše. Ten sedmý je tedy i osmý, uzdravený z té smrtelné rány. Byl, není a zase je tu jako osmý (srov. Zj 13,3.12.; 17,8).

   Těch deset rohů jsou vládcové, kteří se dostanou k moci během antikristov­ské říše. „A deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě neujali kralování, ale mají přijmout moc jako králové v jednu hodinu spolu se šelmou. Ti mají jedno mí­nění a svou sílu a moc dají šelmě. Ti budou bojovat s Beránkem, a Beránek nad nimi zvítězí – neboť je Pán pánů a Král králů -a s ním i jeho povolaní, vyvolení a věrní.“ (Zj 17,12-14)

     Boží slovo se nutně nemusí naplnit v té Středomořské unii, stojí však za zmínku, že taková unie vznikla, protože se podobá tomu, co Bible říká o poslední antikris­tovské říši. Vznikne zřejmě poslední antikristovská říše, která pravděpodobně povstane z Evropy a bude jí vládnout poslední světovládce (sedmá a osmá hlava), ke kterému se přidá 10 vladařů. Rozhodně však vidíme, že naplnění biblic­kých proroctví se stává čím dál konkrétnějším.

 • IM.L Volání uprostřed noci  9-10/2008

       Slovo poslušnost má stejný kořen, jako slyšet, sluch. Kdo tedy chce být poslušný, musí se naučit naslouchat. Proto říká Bib­le, že jsou blahoslavení ti, kdo Boží slovo slyší (L 11,28). Slyšení však ještě není poslouchání. Proto Bible pokračuje a říká, že ke slyšení Božího slova patří také činění. Pán Ježíš jednou dokonce označil za své příbuzné právě ty, kdo slyší a činí Boží slovo (L 8,21). Takže slyšení a činění Božího slova je poslušnost. Jejím základem je láska, jak vyplývá ze slov Pána Ježíše u Jana 14,12: „Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, skutky, které dělám já, bude dělat i on; a bude dělat větší skutky než tyto, neboť iá jdu ke svému Otci.“

      Takže biblická poslušnost znamená: slyšet Boží slovo, podržet je, přemýšlet o něm a ve svém životě je uvést do praxe. Biblic­ká poslušnost je podřízení se Božímu slovu. To se stává normou mého smýšlení a jednání. Žel, není tomu tak automaticky u všech křesťanů. Apoštol Pavel varuje, že zejména v posledních dnech se budou mnozí vydávat za křesťany, ale nebudou podřízení Božímu slovu: „Budou mít vnější způsob zbožnosti, ale zřeknou se její moci. Od takových se odvracej.“ (2 Tm 3,5)

     Poslušnost je testem lásky k Pánu Bohu. Pokud někdo tvrdí, že miluje Pána Ježíše a horlivě evangelizuje či se vydá na misijní pole, při tom však jeho život není podřízený Božímu slovu, pak je jeho horlivost jen hořící sláma a povrchní křesťanství. „Poslouchat je lepší, než obětovat,“ čteme v 1 S 15,22. Dokonce sám Boží Syn během svého pozemského života dokazoval lásku k Otci bezpod­mínečnou poslušností: „On za dnů svého těla s velikým křikem a slzami  obětoval modlitby a prosby tomu, kdo ho byl schopen zachránit před smrtí, a pro svou zbožnost byl vyslyšen. Ačkoliv byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti.“ (Žd 5,7-8)

     Učit se poslušnosti neznamená neklást Pánu Bohu žádné otázky. Ale navzdory otázkám Pána Boha poslouchat. Tak poslouchal Pán Ježíš svého Otce. Konal přesně to, co odpovídalo Jeho poslání a Jeho povolání, šel poslušně cestou, kterou Otec určil. A konal to, i když to znamenalo nevýslovné utrpení a nejtemnější noc opuštěnosti Otcem, kdy zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27,46) Svojí poslušností dokázal, že se vyplatí spolehnout na Otcova zaslíbení a důvěřovat mu uprostřed rozporů, hlodajících otázek a těžkých životních okolností. Pán Ježíš byl a zůstal poslušný a dokázal tak svoji poslušnost, ztvrdil ji a upevnil.

     l nám platí výzva k poslušnosti Pána Boha: důvěřovat mu, všecko prostě vsadit na kartu Věčného, aby i o nás mohlo platit svědec­tví, které platilo věřícím v Římě: „Vždyt vaše poslušnost dospěla ke všem! Raduji se tedy z vás, ale chci, abyste byli moudří v dob­rém, avšak prostoduší ve zlém.“ (Ř 16,19)

     Kéž nám k tomu Pán dá denně novou milost.

S.R.

             Převzato z časopisu Volání uprostřed noci č. 07-08/2008

Petr Hájek, vícekancléř a poradce prezidenta republiky vystoupil na semináři Centra pro ekonomiku a politiku „Darwin a darwinismus – věda nebo ideologie?“ s touto úvodní větou. Seminář byl uspořádán k výročí narození Darwina a vydání jeho díla. Článek je svým obsahem velmi zajímavý a proto ho doporučujeme vaši pozornosti. Článek si můžete přečíst zde. (admin)