Horší než prasečí chřipka
Od dob, kdy se nový vir H1N1 jako prasečí chřipka rozšířil v krátké době z Mexika po celém světě, slyšíme ve zprávách o dalších infikovaných v Jižní Americe, Evropě. USA a vůbec všude. Čím dál víc lidí nosí ochranné masky proti infikování. Zavírají se školy, veřejná shromážděni se překládají nebo vůbec ruší, varuje se před návštěvou kin a nákupních center, v mateřských a ostatních školách se nepodávají ruce. Farmaceutický průmysl usilovně hledá očkovací látku proti této chřipce, které se už začalo říkat pandemie. Protože se na ni může umřít, lidé mají strach a podnikají všecko, aby se před ní chránili. Všichni by chtěli očkovací látku a jsou za ni ochotní dát všecko.
Každý vir, každý zárodek smrti, má někde svůj původ. Každá hrozící pandemie dokazuje existenci základního zla, nemoc je jen důsledkem. Je ovšem něco mnohem horšího, než je prasečí chřipka. Něco, co od samého začátku lidstva se šíří po celém světě z generace na generaci. Vězí to od narození v každém člověku a projevuje se už v životě malých dětí. Je to hřích. Je zvláštní, že hříchu se obyčejně smějeme, ale pandemii prasečí chřipky bereme smrtelné vážně. Přitom hřích má daleko horší důsledky, než ta nová chřipka. V Ř 6,23 čteme: „Neboť odplata za hřích je smrt, ale Božím darem je věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu.“ Tato smrt není jen fyzická, je to duchovní smrt a dělí člověka na věky od Pána Boha. Nemoc a smrt vylučují ze života, hřích a duchovní smrt vylučují z věčného života.
Důsledky hříchu denně zakoušíme. Agresivita až ke krutým násilnostem, kriminalita a bezohlednost jsou jako duchovní pandemie. Namnoze panuje chaos, tvrdost, egoismus, arogance. Lže se a klame, jak se dá. Věrnost se už nenosí. Všechna dosavadní tabu se ruší, holduje se perverzitě. Bůh se vykázal za dveře a uctívají se nová božstva. Jak nemocná je naše společnost, ukazuje stoupající počet rozvodů, depresí, sebevražd, potratu a opuštěných dětí. Schází láska k bližnímu, každý si hledí jen svého. Sobectví je všeobecné.
Je nějaká cesta z takového stavu společnosti? Může se lidstvo nějak vysvobodit z nemoci hříchu a jeho důsledků? Máme na to vnitřní sílu, abychom tento stav změnili? Ne!
Po tisíciletí člověk dokazuje, že není schopen žít bezhříšně. Bible to popisuje následovně: „Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.“ (Iz 1,5-6) Jedině všemohoucí Boží Syn, Ježíš Kristus, má prostředek proti té duchovní pandemii hříchu a může přinést uzdravení. On je ten nebeský Lékař, který praví: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“ (Mk 2,17) Pán Bůh nám jasně ukazuje, že východisko je možné. Nemusíme být ovládáni hříchem. Pán Ježíš, sám bez hříchu, svou smrtí na Golgotě nad hříchem zvítězil. Problém spočívá v tom, že lidé Boží řešení nepřijímají. Jsou jako na smrt nemocný člověk, který odmítá lék.
Pokud však právě dnes slyšíte Jeho hlas a pozvání, abyste k Němu přišli, neuzavírejte své srdce tomuto hlasu. Přijměte Boží řešení. Ten na začátku citovaný verš Ř 6,23 končí zvěstí o daru Boží milosti, věčném životu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Uznejte, že boj se smrtelnou nemocí hříchu sami nezvládnete.
Pán Ježíš však chce váš život uzdravit, nese Vám odpuštění a nabízí nový, věčný, Boží život – to je změna, které nikdy nebudete litovat.
• M.S./N.L
Převzato z časopisu Volání uprostřed noci č.09-10/2009