Já jako nové stvoření
„Proto, jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové!“ (2 K 5,17)
Lámete si nad tímto slovem hlavu a pochybujete o svém následování Pána Ježíše? Snad chodíte pravidelně do kostela, jste věřící křesťan a aktivní člen svého sboru a přece pochybujete o svém duchovním obnovení, protože jste někde pochybil, udělal něco, co by křesťan udělat neměl. Vzdycháte: „Druzí jsou mnohem dál, než já. Já ubožák, jak jen toho dosáhnu, abych byl takový, jakým mne Pán chce mít?“ Něco vám řeknu: „VY to nezvládnete!“ To není jen tak. Taková seberealizace se nikomu nepovede. Odpovím vám však citátem: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který je v nebesích“(Ml 5,48), nebo Fp 2,12: „Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, nejen když jsem byl přítomen, ale nyní mnohem více, když jsem nepřítomen, s bázní a chvěním uskutečňujte spasení svých duší.“ A teď se ptáte: „Jak to dokážu?“
Nejdříve důležitá otázka: „Už jste předal/a svůj život uvědomělým rozhodnutím Pánu Ježíši a kál/a jste se upřímně za své hříchy?“ Pokud ano, pak nějaké pochybnosti o vaší spáse nejsou oprávněné. Samozřejmě, že nás mrzí naše nedokonalost. To jsme zdědili po svých předcích, za to nejsme zodpovědní. K tomu přistupuje vlastní selhání, za to se budeme jednou zodpovídat. Kromě toho se satan neustále snaží nás svést, protože těm, kdo mu unikli, nedopřává pokoje. Že nás naše poklesky trápí a že toužíme po dokonalosti, je důkazem, že na nás Boží Duch pracuje, aby nás proměnil v nová stvoření.
Ve svém životě víry musíme rozeznávat mezi stavem a postavením. Pokud se stavu týká, budeme stále vnímat nedostatky. Nikdy vlastním úsilím nedosáhneme dokonalosti. Kdyby se nám to mohlo podařit, nepotřebovali bychom Spasitele. Oběť Pána Ježíše, Jeho křížová cesta a strašná smrt by byly zbytečné. Na Golgotě zaplatil nejen za všechny naše hříchy, ale také pro nás otevřel cestu do nebe. To je ten nevýslovný dar Jeho milosti, Jeho lásky. V pohledu na sebe vnímáme, že jsme úplně ztracení, v pohledu na Něho víme, že jsme úplně vykoupení. Pán Ježíš, Jeho Duch a Jeho slovo mají proměňující moc. Čím více se zabýváme svými selháními, tím více ztrácíme ze zřetele Jeho dar milosti – dokonalé vykoupení – a tak Jej znevažujeme. V Žd 12,1 čteme: „Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž nám tak snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi.“ To je ten denní boj víry, kterému nikdo z nás neujde. Berme to vážně a neumdlévejme, setrvejme věrní svému Pánu a Spasiteli.
Kéž je Vám povzbuzením slovo z Iz 41,10: „Neboj se, vždyť í já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ Počítejte s tím, že jste zemřeli hříchu, a žijte svému Bohu skrze Pána Ježíše Krista. (Ř 6,11) To je správný postoj srdce. Pán Bůh nás vidí ve svém Synu Pánu Ježíši Kristu, který dokonal úplné a dokonalé vykoupení. Vidí nás v Něm, v tom postavení, které nám vydobyl. V Něm jsme účastníky Boží přirozenosti: „… jejichž prostřednictvím nám byla darována veliká a drahá zaslíbení, abyste se díky nim stali účastníky božské přirozenosti, když jste unikli zkáze, která ve světě panuje skrze žádosti.“ (2 Pt 1,4) Duch svatý koná na nás a v nás své požehnané dílo proměny a obnovy, protože jsme obmytí a vykoupení drahocennou krví Božího Beránka, prolitou na golgotském kříži. Tam je zdroj tohoto úžasného divu. Velebme a uctívejme svého Pána, který ztracené hříšníky mění v radostné děti Boží.
Převzato z časopisu Volání uprostřed noci č. 07-08/2008