Pesimismus nebo realita?
Jistě, pesimismus není dobrý, ale stejně nebezpečný je nerealistický optimismus. Někteří lidé mají strach z pravdy a zavírají oči před realitou. Nemocný, který nechce počítat se svojí diagnózou, zůstává dál nemocný. Je jistě proto lepší diagnózu přijmout a s ní také nabídnutý způsob léčení.
Potravinových zdrojů ubývá a ceny stoupají. Poprvé od druhé světové války to zjišťujeme dokonce i v západoevropských supermarketech. Život je zřetelně čím dál dražší. Ceny nápojů stouply tak, jak bychom si to před roky ani nepomysleli. A zdá se, že porostou dál. Doprava se zdražuje, a tím i cena potravin. Na světových trzích stouply ceny základních potravin přímo obludně během několika měsíců. Během roku stoupla cena obilí na dvojnásobek, rýže během dvou měsíců podražila o 75 %. Tendence je stoupající. Ceny rýže, kukuřice a obilí stouply za poslední tři roky o 181 %. V Asii, Africe, v Egyptě a Karibské oblasti vyšli lidé protestovat do ulic, protože už nemohou platit zvýšené ceny a hrozí jim hlad. Odborníci mají za to, že počet hladových se za poslední půlrok zvýšil ze 110 milionů na jednu miliardu.
Jiný fenomén, nahánějící strach: Třetina produkce potravin závisí na opylení včelami. Ale včelstva z nevysvětlitelných důvodů celosvětově hynou. V německém Švýcarsku ještě v roce 1985 žilo na 240 000 včelstev, v roce 2002 ještě 152 300 a v roce 2007 už jenom 113 000. Vedoucí střediska pro výzkum včelařství, Peter Gallmann, prohlásil: „Vymírání včelstev je celosvětový fenomén, a to velmi zneklidňující.“ Je tím ohrožená nejen produkce medu, ale i produkce všech základních potravin. „Asi třetina všech potravin vzniká opylováním. 80 % tohoto opylování je závislé na včelách. I v oblasti biologické mnohosti hrají včely nezastupitelnou roli. Určité rostliny vymizí, pokud je včely nebudou opylovat.“1
Ať se nám to líbí nebo nelíbí, drahota a hladomory rostou. Je to náznak toho, co bude znamenat třetí soud po rozlomení pečeti? „A když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem třetí bytost říci: ,Pojď a dívej se.’A hle, spatřil jsem černého koně a ten, který na něm seděl, měl v ruce váhy. A zprostředka těch čtyř bytostí jsem uslyšel hlas, jak říká: Mírka pšenice za denár a tři mírky ječmene za denár, avšak oleji a vínu neškoď!“ (Zj 6,5-6)
Míra pšenice za denní mzdu a je to jídlo na jeden den. Neumíme si představit, že by mohla nastat doba, kdy by denní spotřeba chleba byla desetkrát dražší, že by denní spotřeba obilí zhltla denní mzdu. Olej a víno do denní potravinové potřeby nepatřily. Olej se používal k pomazání osob a posvátných předmětů, k očistě těla a ke svícení. Víno byl požitek, luxus. Takže olej a víno nejsou nutné na přežití. Tragika soudu spočívá v tom, že stoupá cena základních potravin a luxusního zboží se to netýká. Co pomůže dostatek nedůležitých věcí, když lednička zeje prázdnotou? Nač drahé auto, když není voda? Nač nejlepší infrastruktura a logistika, když není co jíst?
O čtvrté pečeti čteme: „A když otevřel čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti říci: ,Pojd’a dívej se.’A hle, spatřil jsem koně mrtvolně bledého a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt, a za ním šlo Peklo. A byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, morem a šelmami země.“ (Zj 6,7-8) Tyto smrtonosné soudy (meč, hlad, mor a divoké šelmy) zmiňuje i prorok Ezechiel 14,21: „Toto praví Panovník Hospodin: I když pošlu na Jeruzalém tyto své čtyři přísné soudy: meč, hlad, dravou zvěř a mor, abych z něho vymýtil lidi i dobytek…“
Až tyto zlé soudy postihnou zemi, bude zřejmé, že Boží hněv doléhá s celou hrůzou. Budou to vnímat mocní a vládcové světa: „A králové země a velmoži, boháči, vojevůdci i mocní a každý otrok i každý svobodný se ukryli do jeskyní a do horských skal. A říkali horám a skalám: Padněte na nás a ukryjte nás před tváří Toho, který sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka! Neboť přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo může obstát?“ (Zj 6,15-17)
Dnes se svět čím dál radikálněji odvrací od živého Pána Boha, proto se čím dál zřetelněji rýsují také znaky ohlášených soudů. Válečné konflikty (meč); celosvětové hladomory, nevyléčitelné nemoci a epidemie (mor) a „divoké šelmy“. Ty mohou značit také lidi, kteří se ve fanatické, slepé nenávisti, nevázané divokosti vrhají jako teroristé na civilní obyvatelstvo. Prorok Zacharjáš popisuje zlobu Pelištejců jako nebezpečnou dravou zvěř: „… v Ašdódu se usadí míšenec. Tak vyhladím pýchu Pelištejců. Krvavé sousto mu vyrvu z úst, ohyzdné oběti z jeho zubů. Tak bude i on zachován našemu Bohu, stane se v Judsku pohlavárem a Ekrón bude jako Jebúsejec.“ (Za 9,6-7)
Pavel píše Titovi 1,12: „Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: Kréťané byli vždycky lháři, zlá zvěř a líná břicha.“Píše také o nebezpečí, ve kterém se ocitl v Efezu: „Jestliže jsem v Efezu bojoval se šelmami podle člověka, co mi to prospěje, jestliže mrtví nevstávají? Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme!“ (l K 15,32) V jednom překladu je k tomu poznámka: „Říká se, že divá zvěř je obrazem zuřivých, nepřátelských lidí, kteří ohrožovali Pavlův život, jak to o Efezských řekl jeden písmák té doby –že se z lidí staly divoké šelmy.“ Falešné proroky a bludaře z židovstva nazývá Pavel psy (Fp 3,2).
Jasným Božím napomínáním jsou nepokoje mezi národy a stoupající nejistota na poli hospodářství, zejména v zemědělství, a politická celosvětová nestabilita. Neměli bychom to přehlížet, ale s otevřenýma očima přijímat Boží napomínání i pomoc.Ta pomoc se jmenuje Pán Ježíš Kristus. Jako Jeho následovníci máme povinnost své bližní upozorňovat na znamení doby a na to, že Pán Ježíš se brzy vrátí. „Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi. … Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanonské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země.“ (Ž 72,6.16)
Kdo duchovně hladoví, kdo vnímá prázdnotu života, smí přijmout pozvání k Pánu Ježíši, který se sám nazývá „Chlebem života“. Kdo Jej přijme, nebude na věky lačnět, ale bude mít s Ním a v Něm sytost plného života.
N.L.
1 20 Minuten, 13.05.08
Převzato z časopisu Volání uprostřed noci č. 07-08/2008