Soudce

Jeden vážený soudce, známý svými spravedlivými rozsudky, byl proto ctěný a milovaný, ale také obávaný. Jednou v jeho městě nastal rozruch. Soudcova matka v jednom obchodu něco odcizila a byla při činu přistižena šerifem. Jako stepní požár se šířila městem novina: „Matka našeho soudce kradla!“ Zpráva se sice ještě všude nerozšířila, protože ta největší klepna byla mimo město, ale už padaly první sázky: „100 dolarů, že náš soudce svoji matku osvobodí“. „V žádném případě, sázím 200 proti, uvidíte, že dostane vlastní matku za mříže!“ Všichni lidé v městě se sázeli a diskutovali. Někteří říkali: „Vlastní matku neodsoudí. Vždyť ho vychovala a víte, jak se ti dva mají rádi, jak na své matce lpí!“ „Jo, jo,“ mínili druzí. „Nikdy nikomu nic neprominul, vždycky soudil spravedlivě. Když jeho matka kradla, nemůže ji osvobodit.“ „Jasně. l mne před nedávnem odsoudil, že jsem vzal s sebou pár rybek. A ani nebyly moc dobré. Mrtvé rybky.“ Vášnivě se sázelo, vášnivě diskutovalo.

Pak to nastalo. Den soudu. Soudní síň nestačila pojmout všecky, kdo chtěli být při tom. Jednání rychle pokračovalo. Věc byla jasná. Žena se provinila a ani se nepokoušela hájit. Tupě zírala na zeď před sebou. Pak nadešel ten velký okamžik. Bude vynesen rozsudek. V síni bylo napjaté ticho, bylo by slyšet upadnout i špendlík. Soudce se zvedl ze svého křesla a vyhlásil rozsudek: „Vinna ve všech bodech, odsuzuje se k 20 ránám holí.“ Rázem se ticho proměnilo v hrozný hluk. Jedni zhrozeni si rukama zakrývali obličej. „Jak můze být tak nemilosrdný. Tyran, který obětuje vlastní matku, jen aby nepřišel o svoje místo. Fuj!“ Jiní se cítili dobře, došlo na jejich sázku. „Tento soudce nejen vynáší právo, on sám je správný. Je jen správné, že ani u vlastní matky neudělal výjimku. Všecka čest! Respekt!“ Situace hrozila vzbouřením. Tu soudce sestoupil ze svého místa a šel tam, kde bez hnutí stála jeho matka. Když stanul před ní tváří v tvář, oběma tekly po tváři slzy. Soudce sevřel matku láskyplně do náručí. Pak se obrátil k publiku a řekl chvějícím se hlasem, ale zřetelně slova, která dodnes nikdo nezapomněl: „Maminko, beru tvůj trest zástupně na sebe.“
Asi nám svitlo, čemu se to podobá. Tento příběh znázorňuje Boží jednání s námi lidmi. Všichni jsme se proti Pánu Bohu provinili. „Všichni lidé zhřešili a chybí jim Boží sláva.“(Ř 3,23) On nás nemůže jen tak ospravedlnit, jako by se nic nestalo, To by nebylo spravedlivé a neodpovídá to Boží svatosti a spravedlnosti. Avšak milující Bůh nám z veliké lásky nabízí východisko, jak tomu spravedlivému trestu ujít. Tato cesta vedla na Golgotu, kde ve svém Synu trpěl Otec, když spravedlivý trest podstoupil Pán Ježíš, jak čteme v Ř 3,24: „…jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milosti, skrze vykoupení v Kristu Ježíši.“