SVĚDECTVÍ O MILOSTI, ODPUŠTĚNÍ A LÁSCE

      Před několika lety jsem byla pokřtěná křtem Janovým a nějakou dobu na to i Duchem Svatým. Byla to nepopsatelná nádhera! Byla mi udělena veliká MILOST od našeho Pána, Ježíše Krista, a já cítila obrovské štěstí a naplnění. Jak ale plynul čas, zapomněla jsem a vrátila se ke starému způsobu života před křtem. Uplynulo dalších pár let a já měla vážnou operaci mozku. Když mi doktoři otevřeli hlavu, moje srdce to nevydrželo a přestalo bít. Nějakou dobu trvalo, než mě elektrošoky vrátili zase zpět. Byla jsem pak ještě dlouho pacientem nemocnic, ale nakonec jsem se vrátila domů.

     Pak se mě můj taťka zeptal, jestli si nepamatuji, nebo  jsem neprožila něco v té době, která se odborně nazývá klinická smrt, a já se rozpomněla…  Nevím jestli to byl zrovna tunel, ale bylo tam všude kolem mě krásné, čisté a  uklidňující světlo. Na konci stála postava, která se vznášela a jakoby vlála. Já stála přímo uprostřed, jen nevím, jak jsem vypadala, protože moje tělo leželo dole na operačním sále, a pak se mě ta postava zeptala: „chceš jít dál, nebo se chceš vrátit?“    Chvili jsem přemýšlela a pak, ani nevím proč jsem řekla: „tak já se teda vrátím“. A najednou jsem slyšela sestřičky, jak křičí: „dýchejte z hluboka! Pořádně se nadechněte!“  A tak jsem se nadechla a vrátila se. Jenže ani pak jsem nezačala žít správně a znovu jsem sklouzla do světského života… Opět uplynulo hodně let.

     Letos v říjnu jsem se dozvěděla, že má k nám do republiky, přímo do Kutné Hory přiletět pastor  z Ameriky. Jmenuje se Pedro Pablo Ramiréz. Dozvěděla jsem se, že má veliký dar od Boha. Učí a přednáší slovo Boží, léčí,
prorokuje, dokonce jsem se doslechla, že při jeho modlitbách lidi padají a omdlévají… Chtěla jsem ho poznat a poslechnout si, co káže. Je to užasný člověk s velikou milostí od našeho Pána, a s darem Ducha Svatého. První den,
když dokončil kázání, se zeptal, jestli někdo z nás chce, aby se za něj modlil a pokud ano, ať příjde k němu dopředu. Lidi se zvedali a přicházeli. Pak jsem viděla, jak se svěřují se svými starosmi a trápením, a když si je  P. P. Ramiréz vyslechl a dokončil za každého z nich modlitbu k našemu Pánu, jen z lehýnka fouknul a lidi se začali kácet a padat k zemi! Jen já tam seděla, brečela a nebyla schopná se pohnout.

     Druhý den jsem pozvala kamarádky a znovu jsme přišly. Opět na konci bohoslužby vyzval lidi, ať příjdou k němu dopředu pokud chtějí, aby se za ně modlil.  A když se zvedly i mé kamarádky, řekla jsem si, že půjdu také. Srdce mi tlouklo tak, že jsem myslela, že mi vyskočí z těla. Když přišla řada na mě, byla jsem v takovém stavu, že když se na mě podíval, zavolal svou ženu Mildred a ta mě objala. Já bych strašně ráda popsala všechny ty pocity které jsem měla, ale nějak mi na ně nestačí slova. Brečela jsem, vzlykala a najednou, během jediné vteřina to přestalo. Ona mě pustila a já předstoupila před Pedra. Požádala jsem ho, aby se modlil za to, abych byla lepším člověkem. A pak, v průběhu jeho modlitby k Bohu, jsem uviděla to nejčistší světlo, které na mě zasvítilo a dotýkalo se mě a já věděla, že je to světlo Ducha Svatého. Bylo to světlo ODPUŠTĚNÍ.

     Myslela jsem, že tohle viděli všichni lidi kteří tam přišli, ale když jsem se s nimi o tom bavila, řekli, že žádné světlo neviděli. Chtěla jsem to říct Pedrovi. Potěšit ho tím, co mi skrze něho bylo dovoleno vidět. A když jsem pak k němu přišla a pověděla mu to, rozplakal se a řekl: „Dostaneš od Boha dar, ale zatím to nikomu neříkej, nikdo by ti nevěřil“.

     Ten večer, když jsme odcházeli domů, jsem si řekla, že půjdu s taťkou pěšky a že si v klidu zapálíme a všechno to probereme. Chtěla jsem sáhnout do tašky pro cigarety a najednou jsem uslyšela: “běž a dotkni se raději Bible“. Zarazila jsem se a říkala si, co se mi to v té hlavě honí za blbosti. Ušla jsem pár kroků, chtěla jsem znovu sáhnout do tašky a znovu se mi ozvalo to samé. Už docela naštvaně jsem si sama pro sebe řekla, že stejně u sebe žádnou Bibli nemám a že si teda zapálím až doma. Když jsem přišla, řekli jsme si s manželem, že si uděláme kafe a u toho si  zapálíme. A já zjistila, že na tu cigaretu nemám vůbec chuť! Vůbec jsem nechápala co se to děje. Řekla jsem si, že si tedy půjdu lehnout a zapálím si zítra…

     Už je to docela dlouho co jsem přestala kouřit v okamžiku, kdy mi milostivý Bůh už po několikáté odpustil, protože jeho LÁSKA ke mně je opravdová!  On mě totiž neopustil ani na jediný den!  Celou tu dobu na mě čekal a nezanevřel na mě. A i když budu děkovat na věky, nikdy to nebude dost. Miluji našeho Boha a vždy se budu modlit a prosit za to, aby se mnou stále zůstával, abych ho už ani na jediný okamžik neztratila a když náhodou zakopnu a třeba i upadnu, aby mi vždy pomohl vstát a jít dál.

    A pokud se budete chtít přijít podívat k nám do sboru, poslechnout si evangelium, nebo si třeba jen zazpívat chvály, všichni vás moc rádi přivítáme.

A pokud se mě budete chtít na něco zeptat, tady je můj email: ilona540@seznam.cz

Těšíme se na vás Smile

One Response to SVĚDECTVÍ O MILOSTI, ODPUŠTĚNÍ A LÁSCE