Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost
Ptáme se emeritního biskupa (Rozhovor s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem)
Nečiníme dnes jako letniční totéž? Nehledáme svědectví?
Svým způsobem ano. Ovšem za svůj život jsem zjistil, že největší Boží zázračné činy Bůh dělal na našich shromážděních pro nevěřící. Jakoby zázraky chtěl člověka na něco upozornit. Uvedu příklad: Scházeli jsme se po domech a zastavil se u nás jeden bratr ze Slovenska. Přivezl svého bratra, který jinak pracoval na velmi vysokém postu na ministerstvu v Praze.
Byl na našem shromáždění a nikdo z nás nevěděl, jaký má problém. Jeho problémem bylo, že mu v nemocnici umírala vnučka, malé děvčátko, na rakovinu kůže nebo něco takového. Lékaři už jí dávali jen hodiny života. A když byly modlitby, on v modlitbě řekl: „Bože, je-li pravda to, co tady ti lidé o tobě dneska vyprávěli, pak mě jistě slyšíš a já tě prosím za to dítě. To je jen nevinné děcko. Já a rodina máme za sebou ledacos, ale to je nevinné děcko. Slituj se nad ním, jsi-li.” Řekl to jen tiše, takže jsme nic nevěděli. Po shromáždění odjeli. Někde za Čadcou bydlela jejich sestra. Zastavili se tam a on měl první
možnost zatelefonovat si. Vytočil svou dceru a ptá se: „Jak se má malá?” a dcera říká: „Táto, nikdo tomu nerozumí, ani lékaři, ani my. Zítra nám ji vrátí domů, holka je zdravá, ale nikdo tomu nerozumí proč.” Netrvalo dlouho, přijel sem zpátky, aby nám to vše vyprávěl a chtěl poznat Ježíše. Bůh to učinil. Ale On to nikdy nebude činit tak, jak ho někdy lidé žádají a pokouší ho, když se chtějí předvést.
Také máme rádi svědectví o zázracích a chtěli bychom jich vidět více. Na to se i lidé dívají a média slyší.
Amen. Uvedl jsem jednou v kázání následující příklad. Vypůjčím si třeba bratra Aleše Navrátila. Bude kázat v Olomouci na největším náměstí a půjde tam matka s šestnáctiletým dítětem, které ještě nikdy nemluvilo, nechodilo, leží dokroucené na vozíku. Aleš ji zavolá a před celým náměstím řekne, že teď na důkaz, že Bůh je živý, se bude modlit. Pomodlí se a dítě vyskočí zdravé. Jaký bude výsledek, když Aleš řekne, že tam zítra bude znovu? Na to náměstí se na druhý den bude mít problém dostat pro množství vozíků a různých dalších věcí, bude tam i televize, a běda mu, pokud by kohokoli z nemocných odmítl uzdravit. Tudy cesta nevede. Pokud někoho chci získat zázraky, uvědomme si, že Bůh by je mohl sypat z rukávu, jeho to nic nestojí, ale On tím nezíská srdce člověka.
Uvedu jiný příklad ze života: kdyby nějaký svobodný miliardář, například Bill Gates vyhlásil, že se chce oženit a shání ženu, tak každopádně s těmi miliardami těžko sežene manželku, která ho bude milovat. Protože každá bude milovat jeho dolary. A totéž platí u Pána Ježíše, který má nesrovnatelně více než Gates. Ale Bůh na rozdíl od nás vidí do lidského srdce, a proto oslovuje ty, u kterých vidí srdce připravené. Tak si někdy myslím, je to slovíčkaření, ale dneska jsem to naposledy viděl v reklamě v novinách: džob se píše job, a tak my bychom rádi slovo Jób četli jako džob. Ale Jób není džob. Cesta za Bohem je někdy skutečně cestou Jóba, to není džob. Pokud chceš jen džob, tak na tu cestu nechoď.
Studujeme a celý život se vzděláváme (i v biblických věcech), abychom jim rozuměli, ale moudrost je od Hospodina.
Přísloví 2,6 říká: Moudrost je od Hospodina. Položme si ale otázku, co to je moudrost. Moudrost není to, že mám dobrou paměť a přečtenu kdejakou literaturu. To ještě není moudrost. Ale moudrost je poznat Hospodina. Poznávat ho. Protože jen On je moudrý. Lidská filosofie ještě nemusí znamenat moudrost. Dneska je všeobecnou zaklínací formulkou „věda dokázala”. Jenže za ty pátky, co žiju, taky bylo vědecky dokázáno, jak špatné je pro dítě mléko matky a jak je třeba dávat
dítěti sunar. Dneska se najednou dočítám, že to není pravda. Dnes jsem četl v novinách, kolik že už bylo těch katastrof, protože to byla nemoc šílených krav, pak prasečí chřipka, pak taková, pak onaká, ale ve skutečnosti to nebylo nic jiného než džob pro některé velké farmaceutické firmy. Proto si musíme uvědomit, že pravda je často jiná.
Proč Pavel moudrost kritizuje, když se sám vzdělával?
Problém studia je v něčem jiném. Já budu vždy podporovat studium, ale dokážeš ty s těmi vědomostmi, které jsi studiem nabyl, ty vědomosti poddat Duchu svatému? Často se nám stává opak, že lidé s vědomostmi chtějí začít Ducha svatého poučovat. Jak má neblbnout a jak má dělat to a ono. Takže v tom je ten problém.
V 1K 2,4 apoštol Pavel říká, že jeho řeč se neopírá o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazuje se Duchem a mocí. To bychom pak vůbec nemuseli mít školy, stačily by modlitebny. My ale musíme mít i dobrou úroveň znalostí a vyjadřování.
Ano, ale když ty vědomosti mám a vydám je Duchu svatému, On si je protříbí. V některých případech mi ukáže, že se jedná o reklamu, v jiných případech mi ukáže na další věci, že to je třeba jen nějaký novodobý Darwin, který si něco vymyslel. Ptali se jednou jednoho vědce na vědecké důkazy a on odpověděl krátce: „Ono to je tak: Když do počítače na začátku něco zadáš, na konci ti z toho něco vyleze. Ale vždycky záleží na zadání. A když já přistupuji k výzkumu určité věci s tím,
že už dopředu něčemu věřím a pak jenom hledám důkazy, vždycky je najdu.” To je právě problém. Potřebujeme, aby Duch svatý měl možnost s vědomostmi pracovat a vždy zůstávat u toho, že stoprocentní pravdu má vždy Bible.
V 1K 2,6 je napsáno, že moudrosti učíme jen ty, kteří jsou dospělí ve víře. Moudrost není pro každé Boží dítě?
Je, ale dítěti dávejme to, co potřebuje přiměřeně k jeho věku. Batole jistě nebude potřebovat Ottův slovník naučný. A skutečná moudrost pro dospělé? Kdo je nejmoudřejší? Měli jsme pět dětí a můj postřeh je ten, že nejmoudřejší bývá dítě, které jde právě do školy. Má koupenou tašku a všechno ví. Když člověk získá první doktorát, začíná jemně zjišťovat, kolik toho ještě neví, a když pak získáš další vědomosti a zkušenosti ze života, tak na konci života zjistíš, že nevíš dohromady nic.
Jak se pozná dospělý ve víře?
Čím dospělejší je člověk ve víře, tím víc se bude odvolávat na Boha. Ale ten, kdo všechno ví a zná, to je dítě.
Jak prakticky učíme ovečky v církvi moudrosti? Máme učitele, systém, cílevědomost? Výuka není jen to, co tu a tam pochytíme z kázání, povídání na skupinkách nebo četby knih.
Ptal se Pavel Slepička
Zdroj: Život v Kristu č. 10/2010